Špatnou zprávu jsem slyšela v práci přímo od své matky. Hlas jí přetékal radostí, když mi oznámila, že použili čtyřicet tisíc dolarů z trezoru na svatbu mé mladší sestry Sáry. Ty peníze tam měla babička uložené kvůli tátovu problému. Jenže máma si myslela, že jde o mou svatbu, a vůbec jí nevadilo, že je utratila.
Celý život jsem byla v téhle rodině Popelkou. Jmenuji se Megane, je mi sedmadvacet a pracuji jako kancelářská pracovnice. Žijeme v přístavbě na pozemku, který patří babičce, matce mého otce. Jenže moji rodiče jako by trpěli nemocí, kvůli které nemilují svou nejstarší dceru.
Nejvíc matka. Od malička jsem věděla, že nejsem vítaná. Když jsem se jako malá pohádala se Sárou o hračky, vždycky jsem byla viníkem já, i když jsem jen mlčky stála v koutě. Když jsem to jednou nevydržela a zeptala se matky, proč jsem to vždycky já, kdo dostane vynadáno, odpověď mě zasáhla jako rána.
Řekla mi: „Vypadáš jako ta hlučná babička. Proto mě držíš. Když tě vidím, připomínáš mi ji, a od malička tě nemůžu považovat za vítanou. Naproti tomu Sára je rozkošná vzhledem i povahou, úplný opak tebe.
“
To, že jsem podobná babičce, jsem si nevybrala. Babička se o mě starala, když mě matka nechávala u ní, aby si mohla užívat. Když se mi doma udělalo úzko, utíkala jsem za babičkou. Vždy mě vřele přijala a povzbudila mě: „Megane, když se ti chce plakat, neváhej a plač.
“ Slíbila, že moje tajemství nikomu neřekne. Nabídla mi, abych se k ní nastěhovala, ale já se bála, že na mě rodina úplně zapomene, a odmítla jsem. Od základní školy byl rozdíl mezi mnou a Sárou stále zřetelnější. Moje rutina začínala brzy ráno.
Vynést koš, vyprat, pověsit prádlo a pak teprve do školy. Na střední škole přibyl ještě úklid a příprava večeře. Čas na sebe jsem měla tak dvě hodiny denně. Večer jsem ohřívala tělo ve zbytkové vodě po koupeli a šla spát.
Když jsem chtěla dál studovat, rodiče byli proti. Ne kvůli penězům, protože Sára měla drahé soukromé vzdělání. Věřili, že já vzdělání nepotřebuji. „Nemáš nic, co by stálo za řeč, ani vzhled, ani talent.
Musíš se živit fyzickou silou, to je tvoje jediná síla. Sáru máme pro vzhled a mozek,“ slyšela jsem. Já jsem se ale ráda učila a trávila jsem čas v babiččině knihovně. Ta se později stala mým pokojem, kde jsem se mohla v klidu připravovat.
Po střední škole mě rodiče nutili do práce. Vytáhla jsem vysvědčení, která jsem si schovávala u babičky, a prosila je, ať mě nechají jít na státní školu a pak na univerzitu. Rodiče byli překvapení mými dobrými známkami. Sára je ale roztrhala.
„Není možné, aby někdo jako ty byl tak výborný. Musela sis vysvědčení zfalšovat, abys obelstila mámu s tátou,“ křičela. Rodiče jí uvěřili a já jsem dostala další trest. Přesto jsem si prosadila, že půjdu na střední školu.
Sebrala jsem roztrhané vysvědčení a běžela za babičkou. Když jsem jí vše v slzách řekla a oznámila, že se školy vzdám, protože to jinak nejde, babička mě vzala za ruku a šla se mnou zpátky. U dveří se postavila proti mému otci. „Kvůli tobě tolik trpí.
Proč si jí nedokážeš vážit? “ Otec se vymlouval, že se bojí matky. Babička ho ale donutila slíbit, že půjdu do školy. Lhala, že zaplatí školné.
Maminka s Sárou nakonec neochotně souhlasily, protože nechtěly přijít o bydlení na babiččině pozemku. Do školy jsem se dostala. Dokonce jsem složila přijímací zkoušky na vyhlášenou střední školu. Babička mě objala a řekla: „Tohle je výsledek tvého úsilí, Megane.
Moc ti gratuluji. “ Lidé v sousedství mě chválili, ale matka a Sára se vztekaly. Sára se mi posmívala, že takovou školu nemůžu zvládnout. Rodiče dokonce požadovali, abych ze školy odešla, protože si mysleli, že otec zaplatil školné, a styděli se před sousedy.
Já jsem pokračovala dál. Vystudovala jsem univerzitu díky stipendiím a splnila si sen. Pracuji jako výzkumná pracovnice pro velkého výrobce kosmetiky. Sára se do stejného oboru nedostala.
Přesto se matka chlubila, že má Sára lepší práci než já. Na jejich nadřazenost jsem si už zvykla. Po roce v práci jsem poznala Toma, svého nadřízeného a mentora. Po dvou letech chození jsme se rozhodli vzít.
Když jsem ho představila babičce, schválila ho. „Je pro tebe ideální muž,“ řekla. Bála jsem se ale reakce rodičů. Tom byl vysoký, pohledný a upravený.
Věděla jsem, že máma se Sárou budou dělat scény a možná mi navrhnou, ať ho přenechám Sáře. Tom mě ale ujistil: „Chci se oženit s tebou, ne s tvou sestrou. “ Babička mě povzbudila, ať už konečně myslím na své štěstí. Jeli jsme za rodiči požádat o souhlas.
Překvapivě nás přijali vřele a se sňatkem souhlasili. Máma se ale pochlubila: „Sára si vezme prezidenta své společnosti. Je těhotná. “ Sára se mi vysmála: „Chtěla ses předvést s hezounkem, že?
Máš smůlu. Teď už mě nikdy neporazíš. “
Svatební přípravy probíhaly hladce. Sára mi oznámila, že na můj obřad přijde a pak si udělá větší svatbu.
A pak přišel ten telefonát od matky o ukradených čtyřiceti tisících. Řekla jsem jí pravdu. „Táta zpronevěřil peníze ve své firmě. Babička mu půjčila peníze na splacení dluhu.
“ Máma jen radostně odvětila, že je utratila, protože si myslela, že jsou moje. Pak mi zavolala babička. Když jsme s Tomem přijeli, byla rozzlobená. Netýkalo se to ale jen těch peněz.
Babička zjistila, že Sára má poměr s prezidentem společnosti, kam ji na tátovu žádost doporučila. Ten muž byl ženatý a jeho žena byla dcerou babiččiných přátel. Rodiče dotyčné manželky babičku kontaktovali. Pozvali jsme rodiče a Sáru k babičce.
Babička se jich přísně zeptala na ten poměr. Sára klidně řekla: „No, říkal, že se rozvede, ale pořád je ženatý. “ Máma se Sáry zastala, že se vše vyřešilo tím, že prezident vyplatí manželku odškodným a ožení se se Sárou. Pak prozradila, že na to použila čtyřicet tisíc dolarů z trezoru.
Když to táta slyšel, zbledl a rozplakal se. Pochopil, že jeho tajemství vyšlo najevo. Táta se rozzuřil a křičel na matku, že se rozvede. Pak babička tiše, ale pevně prohlásila: „S vámi už nikdy nechci mít nic společného.
Vypadněte z tohohle domu. Dávám ho Megane. “ Táta prosil o pomoc, ale babička ho odmítla: „Přerušuji s tebou styky. Už jsem mluvila s právníkem, aby majetek připadl Megane.
Už vás nikdy nechci vidět. “
Rodiče a Sára museli dům opustit. Otce zatkli kvůli zpronevěře. Matka se po rozvodu vrátila do rodinného domu, kde pro ni nebylo místo, protože tam bydlel její bratr s manželkou.
Sára zůstala sama. Prezident se usmířil s manželkou a Sára teď žije v malém bytě a pracuje na částečný úvazek v obchodě s potravinami, i když se blíží termín porodu. Já se po svatbě chystám bydlet v rodinném domě, který jsem zdědila po babičce.
Stejně jako Popelka, která si nakonec štěstí urvala, si tento osud užívám.
