V den mých jednadvacátých narozenin mi babička Vivian předala dům. Seděly jsme spolu v obývacím pokoji, před námi na skleněném stolku ležela tlustá kožená složka. “Tak otevři to, Madison,” pobídla mě. Třesoucími se prsty jsem ji otevřela.

Uvnitř byla listina o vlastnictví a registrační papíry s mým jménem. Babička se na mě jemně usmála. “Ode dneška je tohle tvůj domov. Hodnota pěti milionů dolarů není nic než číslo.
Důležité je, že tady můžeš budovat svou budoucnost, aniž by ti do toho někdo zasahoval. Nedovol, aby to někdo, ani rodina, narušil. “


