„Nebude beze mě schopná žít. Ženský jsou tak předvídatelný. “ Adamův hlas se nesl z obývacího pokoje, kde si s Petrem užíval už třetí sklenku whisky. Stála jsem na chodbě, v ruce tácek s chuťovkami na štědrovečerní večeři, a poslouchala, jak uzavírají sázku.
„Vsadím se o tisícovku, že tě bude prosit, aby to přehodnotil přímo u stolu,“ řekl Petr. „Dva a půl tisíce. Sesype se dřív, než jí stihnu předat rozvodový papír. “
Sázeli na mé ponížení u zítřejší večeře, jako by to byl sportovní zápas.
Já stála v šoku, ale ne proto, že by mě zraňovali. Byla jsem si už osm měsíců vědoma každého jeho kroku. Teď nastal čas jednat. Druhý den večer, když byla celá rodina u slavnostní tabule, Adam vstal, poklepal na skleničku a se samolibým úsměvem oznámil: „Mám prohlášení.
Chci se rozvést. “ Pak ke mně strčil obálku s papíry. Podívala jsem se na něj klidně. „Děkuji, Adame.
Dávám ti přednost před Eliškou, která to chtěla udělat dramaticky. “ Pak jsem vytáhla z vlastní kabelky složku a položila ji na stůl. Nikdo nedýchal. „Co to je?
“ zeptal se Adam a snažil se znít sebejistě. „Důkazy. O tom, že jsi svůj plat přesouval na tajný účet, o finančních podvodech i o tom, že jsi naši společnou firmu zatížil schodkem. A taky nahrávky, kde si s Petrem říkáš, jak vyměníš Natálii do roka, až se jí nabažíš.
“
Sedmdesát procent bytu je mých a soud mi přiznal i náhradu škody. Domluvila jsem se s nejlepší právničkou ve městě už před měsíci. Stačilo jen čekat na jeho sebedestruktivní chování. „Ty ses zbláznila!
“ vykřikl. „Ne, Adame. Jen jsem se na tebe osm měsíců dívala s otevřenýma očima. “
Hosté mlčeli.
Jeho matka položila vidličku. Otec si odkašlal a beze slova odešel od stolu. Adam se zhroutil do židle. Toho večera jsem se poprvé po sedmi letech vyspala klidně.
A za měsíc se náš rozvod stal nejrychlejším v historii města. Zůstal mi byt, kavárna, kterou jsem koupila ze svých peněz, a svoboda, o které jsem snila. O Vánocích jsem poslala Adamovi jedinou zprávu: „Sázky se vyplácejí.
“ A pak jsem mu navždy zablokovala číslo.
