Kendra se právě dověděla, že paní na poště omylem vystavila zásilku „Kendře Walkerové“, a hned věděla, že je to další dílek skládačky, kterou se Amber snaží poskládat. Když se před pár týdny vrátila z nemocnice po té alergické reakci, ještě netušila, že ta žena, která vypadá úplně jako ona, jí chce vzít úplně všechno. Amber ji okradla o klíč od trezoru, vyloupila banku, kde napadla Marvina, a pak kvůli ní zemřela Monika. Kendra věděla, že je na řadě ona, aby se s tímhle šílenstvím vypořádala.
Amber mezitím seděla v pronajatém bytě a prohlížela si fotky, které si vytiskla z Kendřina života. Ten dům, ten manžel, to dítě v břiše. Všechno, co mohla mít, kdyby je tehdy nerozdělili. „Odložili mě, když mi byl rok, a žila jsem u nějaký ježibaby,“ řekla kamarádce, která jí pomáhala s hackováním.
„A pak si měla sestra všechno užít. “ Kamarádka se jí snažila domluvit, že vražda už je za hranou, ale Amber se jen pousmála. „Kendra, ta vyvolená. A já ji teď můžu využít.
“ Stačilo pár úkonů a dostala se do Kendřina e-mailu. Našla přihlašovací údaje k prezentaci na konferenci učitelů. To byla její šance. Kendra stála na pódiu a dívala se do zaplněného sálu.
Chtěla promluvit o tom, jak se studenti pod jejím vedením vyvíjejí, o tom, jak je důležité je podporovat. Ale v hlavě jí pořád běžela myšlenka na Amber. Detektiv Mahony jí řekl, že žena, kterou hledají, se jmenuje Amber Sheridanová, a že má na svědomí vloupání, krádež identity a dvě vraždy. „A teď jste možná na řadě vy,“ varoval ji.
Kendra se nadechla a začala mluvit. „Děkuji za pozvání a příležitost mluvit o tom, co je pro mě důležité, důležitější než angličtina, sociální studia, matematika. Jsou to studenti, kteří se pod naším dozorem vyvíjí. “ Sál tleskal, ale Kendra cítila, že se něco děje.
Na konci prezentace se k ní kdosi přitočil. Byla to žena, která vypadala povědomě, měla stejný úsměv a stejné oči. „Vy jste ta učitelka, co dnes dostala cenu, že? “ zeptala se.
Kendra jen přikývla. „Blahopřeji. To musí být úžasný pocit, když vás tolik lidí uznává. “ Kendra se usmála, ale v tu chvíli jí došlo, že žena mluví o ní, i když se cena udělovala až za několik dní.
„Děkuji, ale dneska to ještě nebylo,“ řekla opatrně. Žena se zarazila. „Ale já jsem viděla úryvky z vaší prezentace,“ zamumlala a rychle zmizela v davu. Kendra si oddechla, ale věděla, že to nemůže být náhoda.
Den před konferencí se Kendra zastavila u matky, aby si vzala nějaké věci, a Janet jí vyprávěla o tom, jak ji kdysi s Rogerem adoptovali. „Než jsme tě dostali, chtěli jsme dvě děti,“ řekla Janet. „Původně jsme si představovali, že bys měla sourozence, ale paní z ústavu nám řekla, že žádné nemáš. “ Kendra z toho byla celá nesvá.
„To znamená, že Amber možná ví, že mě má, ale nikdo o ní nikdy neřekl ani slovo,“ řekla. Janet ji objala. „Měla by ses mít na pozoru, zlato. “ Kendra přikývla a slíbila, že bude opatrná.
Pak si vzpomněla na epipen, který jí máma kdysi píchla, a pocítila vděčnost. Bez ní by možná nepřežila tu otravu makovými semínky. Večer před velkým dnem měl Dej pracovní setkání, a tak Kendře zavolal. „Zítra to bude skvělé, miláčku.
Budu na tebe myslet,“ řekl. Kendra se usmála, i když jí srdce bušilo. „Já vím, zlato. Jen se bojím, že se Amber objeví.
“ Dej ji uklidnil: „Neboj se, policie ji hledá. A já budu stát hned u východu, kdyby něco. “ Kendra přikývla. Když dorazila do hotelu, kde se konference konala, zjistila, že v její e-mailové schránce je zpráva od kolegyně, že se jí nepodařilo připojit prezentaci.
Kendra si oddechla, že si ji zálohovala na flash disku. Když vešla do sálu, všimla si ženy v tmavém oblečení, která seděla v poslední řadě. Měla klobouk, takže nebylo vidět do tváře. Kendra se nadechla a vyšla na pódium.
Mluvila o tom, jak jí studenti změnili život, a celou dobu cítila, jak se na ni ta žena dívá. Na konci prezentace se sál zvedl a tleskal, ale Kendra jen stála a hleděla na prázdné místo v poslední řadě. Žena zmizela. Když se vrátila do zákulisí, čekal tam detektiv Mahony.
„Vypadá to, že se nám vyhýbá,“ řekl. „Ale mám pro vás zprávu. Zjistil jsem, že si Amber pronajala byt na okraji města. Můžeme tam poslat hlídku.
“ Kendra přikývla. „Ale já se tam chci podívat sama. “ Detektiv ji chytil za ruku. „To nedělejte, Kendro.
Je to nebezpečná žena. “ Kendra se na něj podívala. „Já vím. Ale když se jí nepostavím, nikdy s tím neskončím.
“ Večer se Kendra vydala k bytu, který jí detektiv popsal. Zaparkovala o kus dál a šla pěšky. U dveří chvíli váhala, ale pak zmáčkla zvonek. Dveře se otevřely a před ní stála žena, která vypadala jako její zrcadlový odraz.
„Ahoj, sestro,“ řekla Amber s úsměvem. „Dlouho jsme se neviděly. “ Kendra se nadechla. „Proč to děláš, Amber?
Proč jsi zabila Moniku? A proč jsi chtěla ublížit mému dítěti? “ Amber se zasmála. „Protože jsi měla všechno, co jsem chtěla.
Rodinu, manžela, lásku. A já jsem nikdy neměla nic. Jen ten zatracený sirotčinec a tu čarodějnici, která nás oddělila. “ Kendra se jí podívala do očí.
„Nemůžu ti odpustit, co jsi udělala. Ale můžeš mě zastavit. “ Amber se zasmála. „Zastavit tě?
To spíš já tě zastavím. “ Vytáhla z kapsy nůž. Kendra ucouvla a snažila se dostat ke dveřím, ale Amber byla rychlejší. „Ty myslíš, že se mě zbavíš tak snadno?
Já si to všechno vezmu. Tvůj dům, tvého manžela, dokonce i to tvoje dítě. Všechno, co jsi kdy měla. “ Kendra se nadechla a vrhla se k východu.
Amber ji chytila za vlasy a strhla k zemi. Kendra křičela, ale nikdo nepřicházel. V tu chvíli se ozval zvuk policejní sirény a do místnosti vtrhl detektiv Mahony s ozbrojenými muži. Amber na okamžik zaváhala a Kendra využila příležitosti, aby se odplazila.
„Polož ten nůž, Amber,“ řekl detektiv. „Je konec. “ Amber se zasmála, ale pak nůž upustila a zvedla ruce. „Ty si myslíš, že jsi vyhrála?
“ řekla Kendře. „Já se vrátím. A příště nebudeš mít takové štěstí. “ Policie ji odvedla, a Kendra stála uprostřed místnosti, celá se třásla.
V tu chvíli si uvědomila, že to nejhorší má za sebou, ale že na ni Amber nikdy nepřestane myslet. O šest měsíců později stála Kendra před zrcadlem a hladila si břicho. „Jsi v pořádku, zlato? “ zeptal se Dej, který vešel do ložnice.
„Jsem. Jen jsem přemýšlela o tom, co se stalo. “ Dej ji objal. „Už je to za námi.
A my jsme tady. “ Kendra se usmála a přikývla. V tu chvíli se ozval zvonek. Když otevřela dveře, stála tam mladá žena s obálkou v ruce.
„Kendra Walkerová? “ zeptala se. „Ano. “ „Tohle vám poslala nějaká paní,“ řekla žena a podala jí obálku.
Kendra si ji vzala a roztrhla. Uvnitř byl dopis psaný rukou. „Kendro, pokud to čteš, znamená to, že jsem už nežila, abych ti to řekla osobně. Jmenuji se Janet Collinsová a jsem tvoje matka.
Ne tvoje adoptivní matka, ale biologická. Když jsem tě měla, byla jsem mladá a vyděšená. Nemohla jsem se o tebe postarat, tak jsem tě dala do sirotčince. Ale nikdy jsem na tebe nepřestala myslet.
Později jsem tě adoptovala, aniž bys to věděla. Chtěla jsem ti dát všechno, co jsem neměla. Ale musela jsem to před tebou tajit. Odpusť mi.
Miluji tě. Tvoje máma. “ Kendra se rozplakala. Dej ji objal a ona jen šeptala: „Mami.
“ Od té doby si Kendra uvědomila, že její život nebyl jen o tom, co se stalo v tomhle roce, ale o všech tajemstvích, která ji utvářela. A když se jí narodily dvojčata, dala jim jména Janet a Roger na počest lidí, kteří ji vychovali, a kteří ji milovali i přes všechna ta tajemství.
