Seděli jsme v první řadě a já jsem si užíval melodrama, když mi pan Reader tiše řekl, ať neotáčím hlavu – z balkonu nás sledují dva tmavovlasí muži. Myslela jsem, že je to další z jeho podivných…

Den, kdy pan Reader nastoupil do úřadu veřejného žalobce, byl osudným dnem pro pana Lambota Greena, vedoucího pobočky London, Scottish and Midland Bank. Pobočka stála na rohu Pell Street a Ferling Avenue a spravovala velmi vysoké vklady, mezi její klienty patřily velké společnosti s tisíci zaměstnanci. Ve středu odpoledne se do ocelobetonové trezorové místnosti pod Greenovou kanceláří ukládaly značné hotovostní částky. Bezpečnost zajišťoval noční hlídač Arthur Meling, vojenský penzista, a strážník, který kolem banky procházel každých čtyřicet minut.

Sedmnáctého října se policejní konstábl Barnet zastavil před kukátkem banky. Lampa nad dveřmi trezoru byla zhasnutá a hlídač nebyl vidět. Důstojník nečekal, ale vešel dovnitř. V ředitelově místnosti našel Melinga na zemi, spoutaného, s vatovým polštářem na obličeji, na který kapal chloroform z proděravělé plechovky.

Lékař konstatoval smrt. Na Melingově dlani byly čerstvé škrábance. Barnet vzbudil Greena, který bydlel nedaleko. Manažer byl bledý jako smrt a téměř se zhroutil.

Tvrdil, že odjížděl na dovolenou a nechal ředitelům dopis. Když v bance odemkl zásuvku svého stolu, vykřikl, že klíče i dopis jsou pryč, a omdlel. Později stanul před soudcem s obviněním ze způsobení smrti Arthura Melinga a ze zpronevěry sto tisíc liber. Ráno prvního odročení případu se pan John G.

Reader přestěhoval do ponurého kabinetu v budově úřadu veřejného žalobce. Bylo mu přes padesát, měl pískově šedé vlasy, úzké licousy a ocelové skřipce na špičce nosu. Nosil pevně svinutý deštník, který nebyl nikdy rozevřen. Inspektor Holford, který mu předával službu, mu vysvětlil, že Green je bývalý trestanec, který se vypracoval na vedoucího.

Reader si povzdechl: „Chudák. Když jde člověku o život, lze odpustit jeho ubohé výmluvy. ” Holford žasl, ale Reader znal Greena z dřívějška – byl hlavním svědkem jeho obžaloby. Reader se pustil do čtení depozic.

Ve výpovědi strážníka Barneta ho zaujala jedna věc: Barnet před bankou spatřil muže, který pak zmizel, a u Greenova domu nesvítilo světlo. Reader požádal žalobce o povolení k nezávislému šetření. Navštívil Greena ve vězení. Green tvrdil, že ho vydíral muž, s nímž seděl v Dartmooru, a že se rozhodl raději zmizet, než se vrátit ke zločinu.

Reader se zeptal na jeho snoubenku. Green přiznal, že je zasnoubený s mladou ženou, která se rozvádí, a že to musí držet v tajnosti. Dodalo: „Ten hlupák Barnet, co mě zatkl, ten byl do ní také blázen. Psával jí poezii.

”

Reader šel do Ferling Avenue. Zastavil se před domem číslo 412, kde bydlela Magda Greyová. Byla bledá a vyhublá, se stopami zármutku ve tváři. Reader si všiml vázy se zlatými chryzantémami, k nimž byla přimíchána jedna hvězdice.

Když dívka odešla pro fotografii, vytáhl květiny z vázy. Žádná nebyla uříznuta – byly utrženy celé i se stonky a svázány provázkem. Reader se zeptal, zda zná strážníka Barneta. Dívka zrudla a řekla, že je to sentimentální hlupák.

Reader poznamenal, že se narodila sedmnáctého října, v den Greenova zatčení. Když odcházel, zvedl ze záhonku starou podkovu. Reader navštívil stanici a promluvil si s Barnetem. Zeptal se ho na poezii a květiny.

Barnet se zapletl a přiznal, že se tu noc vrátil, natrhal květiny, svázal je svou básničkou a hodil je k oknu slečny Greyové. Reader se zeptal, co ho k tomu vnuklo. Barnet odpověděl: „Podkova. ” Reader tiše řekl: „Ta podkova vám vnukla nápad.

Pak jste se vrátil. ”

Když se Reader vrátil k domu slečny Greyové, byla pryč. Zmizela s plochým balíčkem bankovek. Reader později vysvětlil žalobci celý případ.

Meling byl ve skutečnosti Arthur George Kratter, vyděrač a otec Magdy Kratterové. Přivedl dceru pod falešným jménem do Eingu, aby se vlichotila Greenovi do důvěry. Když Meling zjistil, že Green je jeho starý vězeňský známý, naplánoval lup a vraždu. Sedmnáctého října Melinga zabil jeho vlastní plán – Barnet se zdržel u domu dívky, aby jí nechal květiny, a dorazil do banky o deset minut později.

Meling, který počítal se záchranou, zemřel na předávkování chloroformem. Sto tisíc liber Meling zakopal pod růžový keř před domem své dcery. Reader dodal: „Vidím ve všem zlo, v umírajících růžových keřích, v podkovách, dokonce i v poezii. Mám mysl zločince.

”

Ve zločineckých kruzích se tradovalo, že pan Reader je bohatý muž, který své tajné jmění získal nečestnými prostředky. Lou Call, padělatel, kterého Reader poslal na deset let do vězení, si po propuštění přišel pro pomstu. Reader ho přijal v županu. Call mu vyhrožoval smrtí a zmínil se o jeho „uzlíčku”.

Reader odpověděl, že by pak musel chodit bos. Když Call odcházel, proletěl kolem jeho tváře výstřel z Browningu s tlumičem. Call vyběhl ven a málem ho zabila kamenná váza, která spadla z okna. Reader se zeptal s opravdovým znepokojením, zda si neublížil.

Call pronesl: „Dostanu vás. ” Reader odpověděl: „Takové věci se stávají nějaký den a nějakou hodinu. ”

Call se ubytoval u přítele Brighta. Záhy si všiml, že ho Reader sleduje.

Do bytu přišel detektiv a ptal se na pistoli. Call musel zbraň hodit do řeky. Readerův experiment pokračoval – Call ho začal sám sledovat a jednou zahlédl, jak Reader v Mainstone vybírá z banky tlustý svazek bankovek. Vlakem do Londýna Readerovi upadl malý zápisník.

Call ho sebral a uvěřil, že v něm najde klíč k Readerovu tajnému bohatství. V zápisníku byly podrobnosti o účtech a úkrytech. Podle nich se měl poklad nacházet pod krbovým kamenem staré vrátnice na panství Sira Jamese Tittermite. Té noci se Call a Bright vloupali do vrátnice.

Když zvedli krbový kámen, místo pokladu našli něco děsivého – a vzápětí je zatkla policie s Readerem. Reader vysvětlil žalobci, že Lady Tittermiteová byla zavražděna manželem a pohřbena pod kamenem. Sir James předstíral, že zmizela na moři. Reader přiznal, že Calla přiměl k vykopání hrobu falešným zápisníkem.

Žalobce se zeptal, proč si Call vůbec myslel, že Reader má ukrytý poklad. Reader se smutně usmál: „Zločinecká mysl se živí iluzemi. Naštěstí jí rozumím. ”

Pan Reader se zajímal o dům u řeky, který byl pronajatý americkému zájemci.

Tím zájemcem byl Art Lower, slavný kanadský podvodník. Když Lower viděl Readera v Londýně, pokusil se mu ukrást hodinky, ale Reader mu je vrátil a zeptal se na jeho spolek. Lower zjistil, že mu zmizely vlastní hodinky i řetízek. Reader měl ve zvyku být vtipný.

Lower připravoval podvod na bohatého Bertyho Clauda Stafena. Vylákal ho do pronajatého domku u řeky s falešným příběhem o smaragdech z Ruska a o princezně s pokladem. Berty podlehl a podepsal šek na doručitele na dvě stě tisíc liber. Lower ho pak strčil do sklepa a nechal ho tam zavřeného.

Když šel Lower do banky šek proplatit, čekal tam Reader. Ten policii před hodinou vytáhl Bertyho ze sklepa. Lower se pokusil utéct, ale byl zatčen. Reader poznamenal: „Art vždycky cestuje se svým spolkem.

”

Margaret Bellmanová, sousedka pana Readera, pracovala jako sekretářka u Sydneyho Telfa, dědice bohaté společnosti. Telf jí jednoho dne navrhl, aby s ním utekla do Jižní Ameriky. Margaret odmítla. Téhož dne výkonný ředitel Billingham vybral z banky sto padesát tisíc liber a zmizel.

Reader vyšetřoval případ a dozvěděl se, že Telfova hospodyně, paní Wfordová, byla zatčena za krádež mramorových úlomků z kamenické dílny. Reader si všiml, že žena je mimořádně silná a že má peníze s razítkem centrální banky. Paní Wfordová byla bývalá poručnice Sydneyho Telfa, který byl jejím „miláčkem”. Byla to chladnokrevná vražedkyně.

Reader ji vylákal do konfrontace v jejím domě, kde objevil její plán: pomocí kyseliny chlorovodíkové a mramoru vyráběla oxid uhelnatý, kterým usmrtila Billinghama. Svou oběť vylákala do telefonní budky, zavřela dveře a pustila plyn. Tělo pak zlikvidovala v elektrické peci ve skleníku. Čtyři džbány s plynem měla připravené i na Readera a Margaret.

Reader ji přesvědčil, aby mu otevřela, a pak ji nechal zatknout. Když inspektor obdivoval džbány, Reader škrtl zápalkou a spustil ji do jednoho – plamínek zhasl. „Oxid uhelnatý,” vysvětlil. „Vzniká, když se mramorové úlomky zalijí kyselinou chlorovodíkovou.

”

Té noci se Reader vrátil domů v duševním zmatku a kladl si otázku, zda dluží Margaret omluvu za to, že ji před tou ženou označil za svou manželku. Tommy Fenelou byl výrobce falešných bankovek, kterého Reader nikdy nedokázal chytit. Jednou se Reader pokusil o razii na jeho sklad, ale Tommy byl varován zkorumpovaným policistou. Tommy se chlubil: „Jste chytrý, Readre, ale k tomu, abyste mě chytil, musíte mít štěstí.

” Později se spojil s Ražou Lálem Pandabím, indickým zločincem, který chtěl Readera zničit. Tommy mu nabídl pomoc a ubytoval ho v bytě s falešnými bankovkami. Ráž Lal měl vlastní plán – chtěl Readera unést a pomstít se mu. Reader vzal Margaret do divadla na melodrama.

V hledišti si všiml dvou mužů tmavé pleti, kteří je sledovali. Po představení je Ráž Lal unesl autem do opuštěné továrny. Zamkl je do skladiště a řekl, že si pro Margaret přijde. Reader zůstal klidný.

Když Ráž Lal a Tommy dorazili, našli Readera se svazkem falešných rupií – Reader našel Tommyho tiskárnu v téže místnosti. Tommy se pokusil utéct, ale byl zatčen. Reader doprovodil Margaret domů a celou noc ho trápila myšlenka, že v melodramatu se musí hrdina oženit. Mo Lisky, vůdce londýnského podsvětí, nenáviděl Readera za to, že poslal jeho přítelkyni Mary Lou Plesiovou do vězení.

Mo vyhrožoval Readerovi u soudu a byl za to odsouzen na tři týdny. Po propuštění začal plánovat pomstu. Reader ho však předstíral, že se ho bojí, a choval se k němu téměř přátelsky. Mluvil s ním o slepicích a choval se podivínsky.

Mezitím Readerova kancelář systematicky zatýkala Moovy lidi. Moovi muži začali podezřívat, že je Readerův spojenec. Mo plánoval Readerovi nastražit past. Ujednal si s ním schůzku u památníku.

Místo Readera tam ale našel smrt – byl ubodán maurským nožem. Reader vysvětlil, že se zmínil El Rahbudovi, obchodníkovi se smaragdy, o své schůzce s Moem. Rahbud se rozhodl Moa zabít, aby ochránil své obchody. Mo přežil, ale jeho moc byla zlomena.

Reader poznamenal: „Slyším, že se pan Lisky bude dlouho zotavovat. To je velká škoda. ” Inspektor Pine si poznamenal: „Zelená mamba. Had, který neútočí dvakrát.

”

Lord Sellington, bohatý státní podtajemník, požádal Readera o pomoc. Jeho synovec Harry Carlin byl ničema, který mohl zdědit jeho majetek. Z něj zmizelo pět tisíc liber, které měl vyzvednout neznámý vousatý muž s dopisem od pana Lasarda, správce charit. Reader navštívil Carlina i Lasarda.

Později byl lord nalezen mrtvý, otrávený akonitinem, a spálená závěť – bez ní dědí synovec. Carlin se zastřelil, když ho šel zatknout inspektor. Reader ale věděl, že vrah je Lasard. Poznal v dopise jeho starou chybu – neschopnost správně napsat slovo, které znělo jako „Ábel”.

Lasard byl ve skutečnosti starý podvodník, kterého Reader kdysi poslal na sedm let do vězení. Lasard zfalšoval dopis, vyzvedl peníze a pak zabil lorda, aby neztratil naději na dědictví. Reader si povzdechl: „Přál bych si, abych se nikdy nesetkal s paní Carlinovou. ”

Veřejný žalobce předložil Readerovi spisy čtyř lidí, kteří záhadně zmizeli.

Reader zjistil, že jich zmizelo sedmadvacet. Všichni měli pravidelný měsíční příjem, nikoho neznali a po zmizení jim přestaly chodit peníze. Reader prohlásil: „Domnívám se, že byli zavražděni. ” Klíčová byla Margaret Bellmanová – dostávala deset liber měsíčně z tajné investice do Mexico City Investment Syndicate.

Reader navštívil kanceláře syndikátu a advokátní kanceláře Braacher and Braacher. Zjistil, že kancelář Johna Bestona je jen průchodem mezi oběma místnostmi. Když Margaret zmizela, Reader věděl, kdo za tím stojí. Bratři Braacherové byli vrazi.

Vylákali důvěřivé investory, brali jejich peníze a pak je vědecky zabíjeli. Margaret měla být další obětí. Joseph Braacher vylákal Readera do svého domu a hodil ho do sklepa, který začal zaplavovat vodou. Ve sklepě Reader našel Margaret.

Záchrana přišla nečekaně – dveře otevřel Miles, bývalý trestanec, který si přišel dům vykrást. Všichni tři unikli. Reader vysvětlil žalobci, že Braacherové zavraždili nejméně dvacet sedm lidí a ukradli přes sto dvacet tisíc liber. Když se ho žalobce zeptal, proč odložili popravu Margaret, Reader zakašlal a řekl, že si mysleli, že o ni má zvláštní zájem.

Žalobce se zeptal: „A máte? ” Pan Reader neodpověděl.