Cesta do Krušných hor byla jako jízda do jiného počasí i do jiného času. Mlha seděla na svazích tak hustá, že jsem neviděla dál než na kapotu auta. Jen jsem jela a snažila se držet volant tak pevně, aby se mi do prstů nepřelila nejistota. Na věšáku v domě, kam jsem přijela, visel kabát, ale nebyl to ten, který by si člověk vzal do mlhy.
Byl příliš lehký, příliš čistý. “Lidi tady sami nechodí do lesa v mlze,” řekl mi starosta, když jsem se ho ptala po své sestře. Podíval jsem se mu do očí. Z domu starosty jsme vyšli zpátky do tmy.
Studený vzduch mi vyčistil hlavu a zároveň do ní nalil další otázky. Podíval jsem se do mlhy. Pod nohama křupaly větvičky a mokrá tráva mi brzy nasákla do bot. Ukázal do svahu, kde mezi smrky probleskoval tmavší tvar.
Dveře povolily a do nosu mě uhodil pach, který do lesa nepatřil. Chalupa přitom zvenku vypadala, jako by do ní roky nikdo nevkročil. Jen přešel do kuchyňského koutu a posvítil na stůl. U prahu do zadní místnosti, těsně u stěny byl otisk bláta.
Byly v něm pravidelné čáry poskládané do tvaru, který připomínal rybí kost. Řekla jsem mu, že sestra mluvila o tom, že ji někdo sleduje. Že do města. Když jsme se vrátili do osady, u hospody už stála dodávka s nápisem záchranné služby.
“Děje se tu to, že ženská šla do lesa,” řekl někdo. Jeho pohled se na okamžik odlepil stranou, jako by se bál, že když se mi podívá do očí příliš dlouho, uvidím mu až do žaludku. Do ordinace jsem šel pěšky, i když mi Jaroš nabízel odvoz. Ordinace byla malý domek s jedním oknem do ulice a druhým do tmy.
Říkala, že jí někdo hází do schránky výhružky. Ten mi řekne, ať do toho neriju. Tady se půjčuje jen na chvíli a pak se vrací do tmy. Vzal jsem mapku a zastrčil ji do kapsy vedle náčrtku podrážky.
Stál, funil a čenich strkal přímo do mechu. Ani 20. Když ho člověk správně postavil, trát narážel do kovu a vznikalo to nepravidelné klepání. Ne tím, že zavírala díru do země, ale tím, že zavírala odpovědi.
Jen zavřela oči a chvíli dýchala, jako by se znovu učila, že není jen věc odložená do tmy. To jméno mi sedlo do hlavy jako studený hřebík. Pak jsem našla papíry na úřadě, výkazy, falešné opravy cest, falešné nákupy, peníze šly do díry doslova. Ještě ten den mi někdo hodil do schránky jelení parohy z plastu.
Jaroš stál stranou a díval se do země. Vrátili jsme se do osady tak rychle, jak to šlo. Vrbata se na něj otočil s nenávistí, která už se nedala schovat do úsměvu. Krya je ten, kdo zavře ženskou do díry a pak si jde domů na polévku.
Radka mi do telefonu řekla, že zásah přijede během chvíle a tentokrát jsem jí věřil. A já jsem si odvezl poučení, které se do žádné složky nevejde.
