Seděla jsem na místě, které mělo být pro druhžičku, a všude kolem mě pobíhala Kassandra, Marcusova mladší sestra, s telefonem přilepeným k uchu, jako by řídila nějakou tajnou operaci. Viktoria, Marcusova matka, ji vždycky považovala za zlaté dítě, zatímco já jsem byla jen ta holka od vedle, kterou si její syn vybral. Kassandra si mě už týdny měřila pohledem, jako bych byla něco, co se přineslo z bláta. Když jsem nastoupila do jejich uspořádaných bytů v Bostonu, bylo to jako vstoupit do muzea, kde měl každý koberec svou cenu.
Viktoria mi dala najevo, že nejsem vítaná, ale já jsem to brala, protože Marcus mě miloval, a to mi stačilo. Myslela jsem, že jestli přečkám víkend, všechno se urovná. Jenže Kassandra se mnou neustále manévrovala, nechávala mě samotnou v místnostech, kde jsem neměla být, a vypadalo to, že mě schválně oddaluje od obřadu. Když jsem se vrátila do hlavního sálu, ještě ani nezačal, a já jsem se šla podívat do svatebního apartmá.
Jenny, moje nejlepší kamarádka, tam na mě čekala s největším úsměvem, jaký jsem kdy viděla. “Tady to máš,” řekla a podala mi něco, co jsem si zastrčila do podprsenky, kousek od zlomeného srdce, které jsem si myslela, že už navždy ponesu. Pět minut před obřadem někdo zavolal, že se všechno mění. Viktoria se postavila do první řady s obličejem fialovým vztekem.
Zaťala pěst a tvrdě mě udeřila do tváře, až mi málem přistála druhá rána. “Ty hloupý, neschopný blázne! ” křičela. “Měl jsi jediný úkol – zajistit, aby se ta zlatokopecká coura dostala do této uličky, a já ji mohla odhalit!
”
Viktoriin obličej zbělel tak rychle, že jsem si myslela, že omdlí. Ale já jsem jí stála čelem. “Pokusila ses mi zničit svatbu, protože nezapadám do tvého úzkého, bigotního pohledu na to, kdo si zaslouží tvého syna. Podívej se jí do kabelky.
” řekla jsem a ukázala na Kassandru. “Ty důkazy, o kterých jsi mi říkal, když ses mi snažil strčit jazyk do krku v šatně. Nechala jsem si je. Myslela sis, že mě vymůžeš, ale já jsem věděla, co děláš.
”
Tvář Kassandry zrudla do karmínova. Vytáhla z kabelky papíry, které jsem tam nastražila, a najednou bylo všechno jasné. Plánovala mě ztrapnit, zničit můj den, ale já jsem jí to vrátila. Viktoria zakřičela: “Máš zákaz vstupu do našich životů, dokud se skutečně neomluvíš a nedokážeš, že ses změnila!
” A byla to ta nejsladší věta, kterou jsem kdy slyšela. Rychle jsem se převlékla do jednoduchých bílých šatů, které Jenny napadlo vzít si jako zálohu. A pak jsem se postavila před oltář. Obřad proběhl bez dalších dramat, ale Viktoria se na mě po zbytek večera dívala, jako bych jí ukradla poklad.
Věděla jsem, že to není konec, ale bylo mi to jedno. Držela jsem Marcuse za ruku a cítila jsem, že jsme vyhráli. Na recepci se všechno uklidnilo. Lidé tancovali, pili šampaňské a já jsem si užívala okamžik, kdy jsem konečně patřila někam, kam mě chtěli.
Moji zákazníci se sešli, aby mi poblahopřáli, a já jsem se smála a přemýšlela, jak dlouho tohle štěstí vydrží. K večeru za mnou přišel starý pán z našeho města a řekl: “Dělám to už dvacet let a nikdy jsem nic takového neviděl. Nevadilo by vám, kdybych si nechal kopii do svého portfolia? ” A pak se do toho vložil Marcusův vstříc a všechno se zdálo být v pořádku.
Ale já jsem věděla, že Viktoria jen čeká, až se naskytne další příležitost, aby mi ukázala, že jsem pro ni pořád jen ta holka od vedle. Možná jsem vyhrála dnešní bitvu, ale válka o místo v této rodině teprve začínala.
