Londýn v roce 1842 nebyl městem, kde by se vraždy vyšetřovaly tak, jak je známe dnes. Uniformovaní strážníci hlídkovali v ulicích, ale když se něco stalo a pachatel zmizel, nikdo neměl za úkol ho systematicky pronásledovat. Pak přišel případ, který všechno změnil. Daniel Good zavraždil Jane Goodovou, ženu, se kterou žil.
Po činu se dal na útěk a zmizel za hranice běžného policejního obvodu. Veřejnost šílela, noviny otevřeně psaly, že metropolitní policie je neschopná. Tlak byl obrovský. Dvanáct dní se po vrahovi pátralo s obrovským nasazením, ale bez jakékoli jistoty, že uspějí.
Vyšetřování vedl inspektor Pearce se svými seržanty. Improvizovali, jak mohli. Vyslýchali svědky, sbírali informace, sledovali stopy. Ale celou dobu jim chybělo to, co dnes považujeme za samozřejmost – tým lidí, kteří se na pátrání specializují.
Všichni dělali práci, na kterou nebyli oficiálně určení. Nakonec padl klíčový okamžik. Daniel Good byl dopaden díky tomu, že ho na ulici v Tonbridge poznal bývalý příslušník metropolitní policie Thomas Rose. Sledoval ho, poznal jeho tvář a zajistil jeho zatčení.
Byla to náhoda. Šťastná náhoda, ale pořád náhoda. Kdyby Tom Rose nešel zrovna kolem, mohl Good uniknout navždy. Případ se dostal před soud v Old Bailey.
Daniel Good byl uznán vinným z vraždy a popraven oběšením v Newgate dne 23. května 1842. Ale tím příběh zdaleka neskončil. Jen několik dní po popravě vzniklo memorandum, které změnilo dějiny kriminalistiky.
Jmenovalo se Relative to the Detective Powers of the Police a výslovně navrhovalo vytvoření stálého detektivního tělesa. Protesty na sebe nenechaly dlouho čekat. Lidé se báli policistů v civilu. Viděli v tom špionáž, státní dohled, něco tajného a nebezpečného.
Přesto byla dne 15. srpna 1842 vytvořena nová jednotka. Jen pět mužů, ale měla být zárodkem všeho, co přišlo později. Dva inspektoři a šest seržantů.
Mezi nimi Pearce, Heines, Garret, Thorton, Shaw a další. Sedm mužů, kteří dostali za úkol to, co předtím dělali všichni jen náhodně – cíleně vyhledávat pachatele, sledovat je a shromažďovat o nich informace. Tento útvar se stal základem pro pozdější slavný Scotland Yard a jeho CID. Policejní sbor, který vznikl jako přímá reakce na jeden případ vraždy.
Případ Jane Goodové ukázal, že improvizace nestačí. Bylo potřeba profesionálů. A v širší historii kriminalistiky to vypadá ještě složitěji. Už dříve, kolem roku 1749, založil Henry Fielding v Londýně Bow Street Runners – skupinu placených mužů, kteří nejen hlídkovali, ale aktivně pátrali po zločincích.
Byl to první profesionální krok. Pak přišel Vidocq s francouzskou Sûreté, která byla modernější v tom, jak pracovala v civilu a infiltrovala zločinecké prostředí. Ale případ Daniela Gooda je ten, který má zvláštní místo. Nebyl to první případ vraždy v dějinách.
Nebyl to ani nejsložitější zločin. Byl to ale zločin, který ukázal, jak moc je potřeba změnit systém. Zločin, který se stal přímým impulsem pro vznik toho, čemu dnes říkáme detektivní sbor. Dnes si nedovedeme představit policejní práci bez mužů a žen v civilu, kteří analyzují stopy, sledují podezřelé a cestují přes půl země za pachatelem.
Ale všechno to začalo u jednoho vraha, jedné nešťastné ženy a jednoho bývalého policisty, který měl štěstí být na správném místě ve správnou chvíli.
